TC Electronic MojoMojo overdrive je analogový kytarový efekt, který emuluje zvuk nabuzeného, ale nezkomprimovaného lampového aparátu. Původní MojoMojo, které se objevilo na trhu v roce 2012, si zamiloval hard rockový virtuos Paul Gilbert a postavil na něm svůj zvuk. Dánská firma pro něj proto vytvořila signiture model MojoMojo Paul Gilbert Overdrive, který nabízí něco navíc.
Na přelomu let 2012 a 2013 jsem v redakci časopisu Muzikus s instrukcí „vyzkoušej a napiš o tom“ dostal krabici se čtyřmi tehdy čerstvě na trh uvedenými kytarovými efekty od TC Electronic. Šlo pedály z kategorie zkreslovadel a nakopávadel MojoMojo, Spark, Dark Matter a Röttwailer. Vzniklý text najdete on-line tady. Tehdy začala moje platonická láska ke zkreslení MojoMojo, od dánských mistrů kytarového a baskytarového zvuku. Tenhle pedál jsem si ze čtveřice oblíbil nejvíce, i když třeba Spark, který se dá v podstatě použít i jako preamp pro baskytaru, je v těsném závěsu.
Vlastně celou čtveřici pedálů bych rád zařadil do své sbírky efektů (v roce 2013 se mi narodila dcera a mé investice šly trochu jiným směrem). Nejvíce mne mrzí, že jsem si nepořídil Röttwailer – úplně bláznivě, přehnaně drsný distortion/fuzz protože ten už firma nevyrábí, a jak v jednom ze svých videí před lety poznamenal baskytarista Janek Gwizdala, Röttwailer musíte mít už jen proto, jak se efekt jmenuje. U ostatních mne neuskutečněná akvizice tolik nemrzí, protože nemusí mrzet vůbec – efekty jsou stále na trhu a stala se s nimi neuvěřitelná věc. Přes nejméně tři velké světové inflační otřesy, které od té doby nastaly, cena těchto efektů klesla, a to takřka na polovinu: MojoMojo v době mé recenze pro Muzikus stálo 3 189 korun, dnes se dá pořídit i za 1350 korun. Rozhodně to není tím, že by TC snížili kvalitu efektů, prostě vědí, že v záplavě drive pedálů musejí tvrdě konkurovat a taky jich jistě prodávají obrovské množství, což ceně jednoznačně pomáhá.
Janek Gwizdala a MojoMojo, Röttweiler a Dark Matter. Jazzový baskytarista používá zkreslovací pedály od TC Electronic (a spoustu dalších) v kombinaci octaverem a envelope filtrem pro docílení syntezátorového zvuku své baskytary. Foto: YouTube
Gilbert a původní MojoMojo
Pedál MojoMojo získal brzy po svém uvedení na trh jednoho prominentního fanouška. A tím byl kytarista Paul Gilbert (Mr. Big a Racer X), výrazná postava hard rockové a heavy metalové hry, představitel a učitel souboru technik, kterým se přezdívá shredding. Gilbert pro sebe objevil MojoMojo jako hlavní overdrive pedál a zároveň jako řešení, jak dosáhnout standardně kvalitního zvuku, když cestuje po celém světě a na zámořská turné netahá své vlastní Marshally, nýbrž hraje na vybavení vypůjčené v místě.
Paul Gilbert na mnoha videích, kde mluví o svém kytarovém zvuku, zmiňuje, že MojoMojo (předřazené před aparát Marshall) nechává prakticky stále zapnuté, pokud náhodou nehraje na čistý zvuk, což nebývá často. Na overdrive pedálu od TC Electronic modeluje svůj základní zkreslený zvuk, zejména pro rytmickou část své hry, případně používá ještě další overdrive nebo distortion pedály předřazené před MojoMojo (AC Booster, MXR Distrotion Plus).
Původní MojoMojo v pedalboardu Paula Gilberta. Bass přibližně na dvou hodinách, Treble rovně nahoru na dvanáctce, Drive na třech hodinách a Level na jedné hodině. Přepínač Voice překlopený dolů. Velmi podobné nastavení Gilbert používá i u svého fialového signature pedálu. Foto: YouTube
Natřete krabičku na fialovo!
Všechno výše uvedené je historie. Když získalo MojoMojo tak výrazného propagátora, bylo na místě, aby TC Electronic Paula Gilberta oslovili a ve spolupráci s ním vyrobili jeho signature model pedálu MojoMojo. Proto vznikl krásný pedál ve fialové metalíze a s bílými knoflíky potenciometrů.
Vzhled samozřejmě není tou jedinou úpravou pedálu. I když, Paul Gilbert v rozhovoru na YouTube kanále JHS Pedals (v čase 4:30), v jisté nadsázce říká, že si zamiloval už původní MojoMojo a jediné, z čeho nebyl nadšený, byla barva. Proto si nechal od TC Electronic vytvořit fialovou verzi (fialové jsou Gilbertovy signature kytary FRM300-PR od Ibanez). A vzápětí dodává, že musel s lidmi z TC vymyslet ještě něco, aby jen nenatřeli stejný pedál na fialovo. Proto přidali přepínač označený číslicí 11. A tady se ukazuje Gilbertova veselá povaha a sklon k poťouchlým vtípkům, stejně jako smysl pro humor designérů z TC Electronic.
Vytočte drive na jedenáctku!
Fráze o vyšťavení kytarového aparátu až na jedenáctku je sebeparodickým vtípkem rockového světa. Číselná stupnice u potenciometrů kytarových zesilovačů sahá obvykle od nuly k desítce, racionálně víme, že nejde o žádné konkrétné hodnoty, ale zkrátka jen o orientační stupnici, kde nula znamená ticho a desítka maximální výkon. Ale jsme rockeři a s tím nemá racionalita co dělat – Marshall a spol. hrají nejlépe, když je všechno doprava, všechny knoflíky na desítku. Ale co když to je málo?
V parodickém fiktivním dokumentu This is Spinal Tap o „nejhlasitější britské kapele“ Spinal Tap, vysvětluje její kytarista jedno z tajemství kapelního zvuku – potenciometry jejich aparátů nejdou pouze k desítce, jako u obyčejných kapel, ale je možné je vytočit na jedenáctku! A ukazuje Marshall s knoflíky omarkovanými škálou 0 až 11.
Mimochodem fráze vytočit to až na jedenáctku má svoje heslo nejen na Wikipedii ale také v Oxfordském slovníku a její původ je ještě starší než Spinal Tap, ba dokonce nepochází z hudebního světa.
Co tedy dělá přepínač 11 na MojoMojo Paula Gilberta? No samozřejmě, že přidává více gainu.
Jak to hraje
MojoMojo Paul Gilbert Overdrive je kytarové zkreslení blízké typu soft clipping overdrive pedálů, jakými je například Tube Screamer. Nelze je ale k těmto pedálům zcela připodobňovat, protože ve vyšších polohách zkreslení je výraz efektu MojoMojo bližší spíše distortion pedálům a Gilbertovo MojoMojo vytočené na jedenáctku, má někdy dokonce charakter podobný fuzz pedálům.
Cílem MojoMojo overdrivu je emulovat zvuk nabuzeného a nekomprimovaného lampového aparátu. Ona charakteristika, že je to bez komprese, platí asi hlavně v nižších polohách zkreslení, neboť v těch vyšších samozřejmě ke kompresi signálu a prodlužování sustainu dochází.
MojoMojo ovládáme čtyřmi potenciometry, a sice Drive, Level, Bass a Treble. Knoflíky Bass a Treble mají při otáčení mechanický zářez na dvanácté poloze – prsty cítíte, že by se tam chtěl knoflík zastavit. Je to označení polohy 0, kdy potenciometry ani neuřezávají ani neposilují basy, či výšky.
Právě to, že pedál umožňuje posílit nebo oříznout basy i výšky, dává uživateli vysokou flexibilitu v hledání zvuku. Vyznění pedálu se tak může výrazně měnit a připodobňovat různým zvukům aparátů a druhům zkreslení.
MojoMojo skvěle dynamicky reaguje na signál kytary, který do něj pustíte. Tedy na vaši dynamickou hru nebo na nastavení volume na kytaře. Dokáže při stejném nastavení signál zkreslovat, ale zároveň při zeslabení signálu vystupujícího z kytary, se zvuk téměř zcela vyčistí. Pedál se tak chová velmi podobně jako lampový zesilovač.
Jedním z hlavních kouzel ovedrivu MojoMojo je, že nijak neořezává basové frekvence a k tomu nabízí ještě skvěle vyladěnou funkci knoflíku Bass, který dovoluje spodní frekvence ještě posílit a zvuk tak hezky rozehřát. Což je samozřejmě skvělé pro hutné zkreslené zvuky nebo pro rytmické výbuchy se strunami zatlumenými hřbetem ruky těsně u kobylky. Dává vám zkrátka to všechno, co od zkresleného zvuku kytary chcete. Zároveň potenciometr Bass ve vyšších polohách krásně zhutní a zesílí vysoké tóny hrané ve vysokých polohách hmatníku, kde primárně žádné basy nehledáte. Váš tón sólové kytary bude díky tomu „tlustší“.
A co dělá přepínač 11? Přidává větší míru zkreslení. Vyšší drive můžeme pozorovat už od nižších poloh potenciometru. Sám Gilbert to popisuje, jako kdybyste před MojoMojo předřadili ještě jeden zkreslovací pedál. Máme tu tedy více gainu už od nuly. Porovnáme-li maximum bez 11 a s 11, dá se opravdu říci, že zkreslení vyskočilo o jeden stupeň. V nižších polohách jsou rozdíly možná výraznější.
Tečka
Mojo ve slangové angličtině znamená něco jako kouzlo, osobní kouzlo, schopnost, slovo vyjadřuje nějakou nehmotnou kvalitu. MojoMojo Paul Gilbert Overdrive je skvělý efekt, který rozehřeje vaši elektrickou kytaru a který můžete mít klidně stále zapnutý před svým aparátem a používat jej jako základ svého zvuku stejně, jako to dělá Paul Gilbert. Mrkněte na to, klik stojí, rozhodně to není nějaká fialová drahota.
Kdo je Paul Gilbert
Komerčně nejúspěšnějším projektem Paula Gilberta je Mr. Big. Kapela, kterou asi mnoho lidí zaregistrovalo díky hitu To Be With You, halekačce s akustickou kytarou, která se hrála i na diskotékách, ale Mr. Big jsou seriózní hard rocková kapela kolem dvou velmi technicky vyspělých muzikantů Paula Gilberta a basisty Billyho Sheehana. A hitů mají mnohem víc (Just Take My Heart, Wild World atd.). Zajímavé je, že jsou jednou z kapel fenoménu Big in Japan – neporovnatelně více se proslavili v Japonsku než doma v Americe nebo třeba v Evropě. Za zmínku stojí, že když Gilbert na čas z kapely odešel, nahradil ho další mistr hardrockové kytary Richie Kotzen. Mr. Big s Gilbertem jeho kytarou a jeho overdivem MojoMojo hrají dodnes.
Gilbertovou kapelou, která předcházela Mr. Big a střídavě s ním existovala, byli heavymetaloví Racer X založení v roce 1980. Jestliže hitové Mr. Big můžete hanět jako kapelu pro holky, Racer X jsou nářez pro kluky.
Paul Gilbert udělal kromě svého kapelního i sólového muzikantského působení velký zásek v on-line světě jak kytarový lektor, propagátor kytarového vybavení, nestor a učitel shreddingu (ten pojem nemá rád) tedy virtuózního stylu rychlé technicky propracované hry na elektrickou kytaru uplatňovaného zejména v hard rocku a heavy metalu. A pro řadu kytaristů není dnes možná známý jako muzikant z Mr. Big nebo Racer X, ale jako ten velmi příjemný a vtipný chlápek, který hraje drsnou a rychlou muziku a u toho zůstává tak nějak příjemně nad věcí, bez patosu a drsňáctví.
Paul Gilbert a jeho signature pedál. Snímek je výstřižkem z oficiálního produktového videa na YouTube.
Autor: Martin Filip